Rozmohl se nám takový nešvar. Každý se vyjadřuje anebo přímo hodnotí něco, s čím nemá žádné anebo minimální osobní zkušenosti a o vzdělání ani nemluvě. Nejvíc tento jev samozřejmě bují na sociálních sítích. Když se objeví zasvěcené a hodnotící stanovisko k něčemu, co souvisí s mým vzděláním a prací, tak mám dvě možnosti. Buď názor ignorovat a nechat na poučených sledovatelích, ať sami posoudí relevantnost informace, anebo jej v případě velkého omylu revidovat svým vlastním vyjádřením. Protože se často jedná o zájem dětí, tak jsem nucen volit tu nepohodlnější a nevděčnější možnost. Takto vznikl i můj komentář k aplikované behaviorální analýze (u nás se tomu nesprávně říká ABA terapie) autistických dětí. přiložené odkazy

https://childmind.org/article/controversy-around-applied-behavior-analysis/?fbclid=IwAR1Z-N5GJ0pLbFKzxF6u5hm9b1_F6q7wBHehR8SyW9wGM5eSOxX8ysaNb6Y

https://theaspergian.com/2019/03/28/invisible-abuse-aba-and-the-things-only-autistic-people-can-see

/http://www.dr-pothe.com/co-je-dulezite-vedet-o-autistickych-detech/?fbclid=IwAR2JWkSPhOYRfdjDFZLjf36kyei21U-22W5akmPNjQ-Mr3qo11bIX0jcH4s

 

“Ze zkušeností z práce s rodiči, s dětmi a dospělými s PAS jsem dospěl k názorům, které jsou vyjádřené u výše uvedených odkazů. Domnívám se, že terapie zaměřené pouze na vnější projevy dítěte, které jsou hodnocené “neurotypickými” dospělými a rodiči nesou v sobě riziko, že “neuroatypickým” dětem zůstanou všechny důvodu k chování, které je “problematické” navenek, ale je to jejich funkční obrana především proti intenzivní a jinak neregulovatelné úzkosti. Zaměřením na vnější projevy dětí pouhým behaviorálním podminováním necháváme prožívat úzkosti, namísto toho, abychom se snažili pochopit jejich příčinu a odstranit nebo regulovat jejich intenzitu. Zbavujeme je tak možnosti porozumět sobě a předvídat a aspoň částečně regulovat to co prožívají, Ze zkušenosti z terapie a konzultací s mnohými rodiči vím že toto je možné a je taky možné nepodstupovat neuroleptickou farmakologickou “léčbu”, když jsou emoce nezvladatelné, a úzkost vede k agresivním projevům nebo projevům, které ruší okolí. Toto je velmi stručně vyjadření rizik, které vnímám z používání výhradně behavioralně zaměřených postupů, jejichž účinnost se měří redukcí “rušivých” projevů, nikoli psyhickou pohodou a mírou autoregulace emocí “neuroatypického” dítěte. Je podle mě chybou používat v souvislosti s ABA termín terapie, jedná o ovlivnování vnějšího chování dítěte, nikoli o “léčbu” autismu. Autismus není nemoc, ale určitý model neurologického a psychického fungování, které je doprovázeno prožívání intenzivních prožitků a bohatého vnitřního světa. který lze jenom omezeně komunikovat navenek, jelikož k tomu schází odpovídající neurální systémy v mozku. Navzdory tomu, pokud se lidi s PAS dostanou ke popisování své zkušenosti (u nás nas např www.zrzi.cz), můžeme se od nich o jejich světe hodně učit. Při terapeutických konzultacích vedu rodiče k tomu, aby se snažili vnitřní svět jejich dětí představitm, prožít, symbolizovat a učit je tak jej regulovat a vnímat, a aby ji mi dovolovali používat vnější projevy, které jim pomáhají vnitřní stres( například z hyperstimulace), snižovat, nikoli, aby je potlačovaly. Mám s tím za svoji 20 letou praxi dobrou zkušenost. V mém přístupu si velmi rozumím s renomovaným odborníkem a dětským terapeutem, který prošel nejen výcvikem v ABA “terapii” ale i mým výcvikem vztahové psychoterapie dětí s Přemysl Mikoláš em. Samozřejmě tento prostor ani toto medium není vhodné na to, abych vyjádřil podrobněji odborné stanovisko, které jinak mimo ČR převládá, včetně dostupnosti jiných technik, například senso-motorické integrace. Všem držím palce a doporučuji k přečtení odkazu a shlédnutí videa.”